Mladá Vožice se rozkládá na mírné vyvýšenině nad soutokem Blanice a Novočeského potoka.

      Jméno Vožice vzniklo asi z osobního jména Božut a znamenalo Božutova cesta. Rozvoj
   středověkého osídlení horního povodí Blanice podporoval vznik zlatých a stříbrných dolů.
   Předchůdcem nynějšího města byla nejspíše ves nazývající se Stará Vožice, která leží 4,5 km
   jihozápadně.

      Mladovožicko bylo ve středověku královské a vznik královského mladovožického hradu souvisel
   nejspíš s potřebou ustanovení vojenského a správního střediska hornické oblasti. Město se
   poprvé výslovně připomíná až roku 1363.Teprve roku 1545 se poprvé objevuje pojmenování Mladá
   Vožice, dříve se používalo pouze označení Vožice.

      Na přání Karla IV. Se stal pánem Vožice syn Viléma z Landštejna Litold. Po něm se stal
   zápisným držitelem Mikuláš z Pacova a později jeho syn. Za těchto pánů získala Mladá Vožice
   svůj znak i pečeť. Od roku 1390 držel Vožici nejvyšší dvorský sudí Purkart Strnad z Janovic,
   od roku 1395 též i nejvyšší purkrabí pražský. Jako oddaný stoupenec krále Václava IV, byl
   Purkart Strnad z Janovic zavražděn roku 1397.

      Za husitských válek roku 1420 byla Vožice dobyta a vypálena.. V roce 1425 byla Vožice
   podruhé dobyta. Husitská posádka opustila nadobro hrad roku 1426. Ten již nikdy nebyl obnoven.
   Z jeho trosek později vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie.

      Po dobytí hradu  byla Vožice v držení několika šlechtických rodů. Hned po Ronovských se
   stal pánem Vožice Čeněk z Klinkštejna nebo z Polánky. Ten panství rozdělil a polovina připadla
   Oldřichovi z Kralovic a druhá Mikuláši z Lípy, který časem získal i druhou část a celou Vožici
   připojil ke svému vlašimskému panství. V roce 1534 se stal pánem Vožice Jan starší Trčka
   z Lípy a od jeho synů jí potom získal roku 1548 Jan Voračický z Paběnic. Po něm držel Vožici
   Václav Paběn. V době, kdy město patřilo jeho synům usiloval o jeho vyplacení Šebestián
   Leskovec z Leskovce. To se mu však nepodařilo a panství se ujala královská komora, která ho
   v roce 1579 prodala Michalu Španovskému z Lisova. Za Španovských zaznamenala Vožice díky mnoha
   privilegiím značný hospodářský rozvoj, který ale zbrzdila třicetiletá válka. Roku 1629 koupila
   Mladou Vožici a Šelemberk Veronika Přehořovská Roku 1639 postihl Vožici mor. Začalo se
   pohřbívat i u kostela sv. Mikuláše. Až do roku 1645 se vožickým válka prakticky vyhýbala. Toho
   roku se střetla asi čtyři hodiny cesty od města císařská a švédská vojska. Město pak bylo
   vypáleno. Ze 68 domů bylo roku 1654 pustých 23. Ale obnova městečka byla po třicetileté válce
   poměrně rychlá . Zejména za Kryštofa Karla Přehořovského z Kvasejovic, který v letech 1645 --
   1646 vybudoval ve zříceninách hradu nad městečkem barokní kapli Nanebevzetí Panny Marie.

      Roku 1678 prodal Kryštof Karel Přehořovský vožické panství kanovníku Františku Ferdinandovi
   hraběti z Küenburgu. Tento rod pak vlastnil Vožici až do roku 1945.

Hrad Šelmberk býval jmenován již v 16. století zkráceným slovem „Šemberk“, jež se mezi lidem dochovalo do současnosti. Jeho zakladatelé byli páni, kteří ve svém štítě nosili svinskou hlavu. Jmenovali se podle různých sídel, z Valdeku, Hazenburka, Rožmitala, Šelmberka…Kdy a jak se tento rod, který žil ve středních Čechách, do této krajiny dostal, není známo. Rovněž o založení hradu i jeho panském rodu před 14. stoletím prameny mlčí. Je možné předpokládat, že se tak stalo na počátku téhož století. Rovněž také nelze zjistit, kdy a jak se pánové ze Šelberka od ostatních větví rodu Buziců odloučili a se kterou větví byli v nejbližším příbuzenství. Zdá se, že pocházeli od pánů z Valdeka, kteří se záhy z Podbrdská do Vltavska přestěhovali a oblíbili si příjemní Medek
Ve starém minisálu Načeradském se připomínají někteří předkové rodu Šelmberského, totiž Přibyslav, Vratka a Přibík, kteří se svými bratřími asi v roce 1278 postavili kůr v kostele načeradském. K tomu se dodává, že snad panství Šelmberské, než-li ho získali Buzici, náleželo Vítkovcům, o blízkém Načeradci, jenž potom také Buzicům patřil, se to s jistotou ví. První, který jméno našeho hradu nosil, byl Přibyslav z Křimíka, jinak ze Šelmberka řečený, jenž někdy rokem 1318 horu Pavlov prodal Vilému z Vožice.

Další držitelé hradu Šelmberka byli:
 

• 1341 - Přibík mladší

• 1349 - Janek ze Šelmberka

• 1359 - Ondřej ze Šelmberka

• Čeněk ze Šelmberka, bratr Ondřeje

Po roce 1408 mizí jméno pánů ze Šelmberka ze zdejší krajiny. Vynikli jinde jakožto držitelé zboží a platnými službami se nejednou obětovali své vlasti až do svého vymření ke konci 16. století.

• 1397 - založil nový majitel Šelmberka Aleš z Ryzenburka nový oltář v Janovském kostele.

• 1419 - jej posledně nacházíme jako pána na zdejším pansvtí. O osudech hradu Šelmberka za husitských válek naše prameny mlčí. Není však možné, aby tento hrad byl docela ušel jakékoliv škodě a útoku, když v okolí byly sváděny časté a tuhé boje. Držitelé hradu, kteří asi byli u katolíků, udrželi se tvrdostí zdí hradebních a později tam vládli páni, kteří byli u strany podobojí.

• V husitských válkách nabyl zboží Šelmberské Albera z Těchobuze.

• 1431 - Mikuláš z Hořic

• 1465 - Mikuláš z Hořic se synem Mikulášem mladším

• Na začátku 16. století držel Šelmberk Předbor z Radejšína

• 1518 - ho prodal Albrechtovi Ciplovi z Kravska

• 1542 - ho držela dcera Kateřina z Kravska, která se provdala za Petra Mrackého z Dubé. Zemřela roku 1553. Petr Mracký zemřel o rok později. Synové Petr zemřel roku 1555 a Vilém brzy po něm. Dědicem panství se stal strýc jejich Karel Mracký z Dubé.

• 1586 - 3. Března prodal Karel Mracký z Dubé Šelmberské panství Michalu Španovskému z Lisova a na Pacově, nejvyššímu písaři království Českého, který ho připojil k Vožickému panství, které zakoupil od krále Rudolfa II. v roce 1579.